Mrtví od Pravčické brány - vzpomínky trampa

Do oblasti Českého Švýcarska, kde nalezli v červnu roku 1987 smrt tři mladí lidé se vydával v mládí i tramp Ondřej Knotek. Jak na něj tato oblast působila necháme vyprávět jeho samotného...

Prosté křížky Petra a Pavla v lesním porostu

Smrt obětí byla stanovena a priori na 29.6.1987, tedy na den, kdy mají Petr a Pavel svátek. Náhoda, nebo jen nejapný vtip vyšetřovatelů? (redakční poznámka)

Vždycky když se o tom někde psalo tak jsem sledoval tento případ. To léto kdy zemřeli, jsme se tam totiž s turistickým oddílem pohybovali. Šli jsme pěšky ze Šluknova do Hřenska a spali pod převisy a různě pod širákem.

Bylo nás pět desetiletých kluků se dvěma vedoucími 24 a 17 let. Byl to parádní pochod, říkali jsme si sedm statečných,  to proto, že jsme se vydali na ten dlouhý pochod, jinak jsme tak stateční nebyli, musím říci, že některá místa u nás nejen v noci nevyvolávala příjemný pocit. Kluci měly dojem, že nás někdo pořád sleduje. Dokonce tvrdili, že ráno když jsme spali u pomníčku pochodu smrti z roku 1945, tak ráno viděli na stráni nad převisem za stromy člověka v uniformě, tvrdili, že pohraničníka, já nikoho neviděl. Jen vím, jak mi bylo  divné  že by tam byl pohraničník. Nikdy jsme tam žádného nepotkali.

Vlastně nevím jestli se tato hranice s NDR hlídala. Chodili jsme tam potom každý rok a mohu říci, že to byla stále stejná místa kde jsme cítili zvláštní atmosféru. Vědět, že se tam stala taková událost, byli bychom podělaní až za ušima. To jsem se dozvěděl až mnohem později.

 Ve vyšším věku jsem tam už nikdy nebyl, tak neumím posoudit, nakolik to mohla způsobovat nějaká dětská fantazie nebo třeba jen skutečnost, že jsme někde v divočině docela daleko od vesnice. Navíc tenkrát nebyla horská kola a v některých oblastech to bylo na jednodenní výlet dost daleko takže lidí tam bylo velice málo.

Možná blízkost hranice taky mohla sehrát určitý pocit tajemna.  Vždy jsme vycházeli z Brtníků a cíl Hřensko. Nejtísnivěji na mě působil úsek někde od Brtnického hrádku k louce na Tokání a směrem k Malé právčické bráně, už si úplně nepamatuji jak tam tenkrát ty značky vedly.

Ten příběh s údajným pohraničníkem se odehrál  u památníku obětí pochodu smrti z roku 1945. Je tam z modré značky odbočka asi 200 metru k památníku a kousek od něj je po levé straně převis velikosti, že se nás sedm tam tak akorát vešlo. Tam jsme pravidelně spávali. Tam proti tomuto převisu ve stráni měl být viděn ten domnělý pohraničník.  Je to tedy trochu jinde než nález těch těl, i když zase taková dálka to není. Ptal jsem se chlapce co tam byl tenkrát se mnou, ale už si to vůbec nepamatuje.

Na druhou stranu můj otec jezdí už léta se skupinou trampů, stejné trasy mnohokrát prošel i mimo značky a nikdy o něčem takovém nehovořil.

Zdroj: Ondřej Knotek, autor stránek Pomníky letců.

Fotografie křížů je použita s laskavým svolením autora rajce.net 

 

14.10.2015

 

 

Komentáře

 

[1] Tomáš Václavek 13.03.2016 22:26
U nás na škole se proslíchalo, že se při zajišťování stop, tak aby se to hodilo na trampy a horolezce, zabyl také nějaký příslušník. Jí jem dohledal jen jednoho v tom roce, ale kdo ví ... srpen Při výkonu služby na hranici tragicky zahynul kapitán SNB MILAN
KAKAČKA z oddělení OSH Jablonné v Podještědí.....8/1987

 

[2] Gabriel 24.07.2017 14:28
Vzpomínka mi připomíná vlastní zkušenosti z okolí Kyjova a Doubice.
V létě, patrně roku 1993, jsem byl s matkou na vyhlídce za dnes již zrušeným Kyjovským hřbitovem. (Z vyhlídky se pak sejde do údolí Křinice.) Tehdy jsme tam byli sledováni mužem středního věku. Skrýval se za stromy.Matka si jeho zvláštního chování všimla a zavolala mě k sobě. Hrál jsem si totiž několik desítek metrů od ní, zatímco ona seděla v borůvčí a rozhlížela se po okolí. Společně jsme se pak vrátili na lesní cestu, po které přicházela turistická výprava a připojili se k výletníkům. Muže jsme pak už nikde nespatřili.
O pár let později nám táborový vedoucí z Děčína vyprávěl, že se v okolí Mezní údajně pohřešuje i skupinka německých turistů. Sám dodal, že ač trenér karate, nikdy by už ve skalách nenocoval. Do té doby beze strachu trampoval se skupinou kamarádů.
Co se týká míst vyvolávajících pocit, že jste sledováni, ke jich v okolí Kyjova i Doubice opravdu dost. Namátkou Divoká rokle, Pruský tábor, nebo již zmíněná rokle s pomníkem. Jsou to zvláštní místa. Spouta lidí si ničeho nevšimne ( nic necítí) s výjimkou hodně senzitivních lidí. I tak jsem ale zažil panický útěk tří dospělých mužů (nevšímavců)z rokle kvůli pocitu, že tam ,,něco" je.

 

[3] Milan 16.11.2018 15:00
Pouze se domníváme.Black má pravdu.Jediným klíčem tohodle případu je soudruh kapitán Křížek.Je posledním žijícím té děsivé hlídky.Hospodu má ozdobenou cedulema z té doby co jsme tak zoodpovědně chránili hranici s našimi východoněmeckými soudruhy.On měl tu dobu rád a určitě by jí i rád vrátil.Patřil totiž k lidem kteří v té době nad námi měli absolutní moc.Na to bohužel doplatili i tito tři mladí lidé.Taky jste si všimli jak krásně v reportáži lhal?On moc dobře ví jak to tenkrát bylo to se nebojte.Ta jeho dojemná vsuvka s hasičinou a jak je důležité ostatním lidem pomáhat.Můžete mi sem někdo napsat příklad že by vám někdo tady z těch lidí v něčem pomohl?Já vám můžu napsat padesát příkladů kdy dělali pakárnu lezcům,trempům ale i běžným občanům na hranici.Nevím jak jste na tom vy?Ale já osobně z něj mám husí kůži a nevěřím mu ani pozdravení.Vubec se paní Havlové nedivím že mu nevěří...

 

[4] Prokazka 30.12.2018 18:00
Strach má velké oči... Já byl přímo v té skalní rozsedlině, puklině co ležely ostatky Lenky. Sám, popřemýšlel jsem tam krátkce o tom co kdyb se najednou nad mnou někdo objevil a měl jsem jasno, že bych raděj skočil dole těch 5 metrů na druhé straně, co je to údolí k těm Kruché věžím. V té skalní bráně 10 metrů od křížku Lenky, bych klidně s někým přenocoval. Stejně tam někdo táboří, jsou tam stopy ohniště. Vrahové jsou nejspíš dávno "za kopečky" nebo prdí do hlíny. Další neidentifikovatelné kosti co tam našli, patří jistě některému z desítek tisíc trvale pohřešovaných občanů ČR, co tu republice za desítky let zmizeli neznámo kam. Je třeba počítat u osamělých úmsrtí bud se sebevražedným úmyslem nebo spíše úrazem, pádem. A když dotyčný spadne blbě a blbou roční dobu, ten rok už ho nikdo nenajde a čas, čas a teplo, zvěř a dravci už se postarají o roztahání tlejícího těla a kostí.

 

[5] Míša a Jindra 16.09.2019 20:19
Ahoj, byli jsme tento víkend na výletu spolu s přítelkyní poznávat nová místa, jezdíme jednou za čas a tentokrát padl pomyslný prst do mapy na Hřensko... Z Praha hl.n. vlakem krásně klokotaje do Děčína, odtud jsme přestoupili na spoj do zast. Dolní Žleb, odtud už přívoz přes Labe a pár kilometrů do Hřenska, krásná cesta plná skal a nádherné počasí, bylo akorát odpoledne když jsme dorazili do Hřenska a odtud zněl plán cesty na Pravčickou Bránu, začalo se stmívat a tak jsme museli najít místo na přespání, vybrali jsme si místo které už si nejspíš nikdy na přespání nevybereme a to jeskyni českých bratří pod Pravčickou Branou když jsme si dělali jídlo slyšeli jsme divné zvuky z lesa, které vycházeli z údolí pod námi, ze začátku jsme je neřešili. Po jídle, což bylo kolem deváté se ale zvuky z lesa začínaly stupňovat, zdálo se jich být více a jakoby se pohybovali, byli doprovázeny silnými dunivými ranami připomínajícími dupání obrovského tvora, zvuky připomínali chraplavý, klokotavý, hluboký řev který bych na jaře označil za jelena v říji, zvuky se začínali ozývat z různých stran a různě hlasitě a byl v nich jasně rozeznatelný odstín či barva hlasu - mužský, ženský - zdálo se že se dorozumívají. Nezamhouřili jsme oka a povídali jsme si, asi o půl dvanácté se ozval velký výbuch (který zněl jako 200-300 gramová nálož trhaviny možná více či méně protože v kopcích a skalách v okolí se to hodně rozléhá), následovaný jedním výstřelem (nejspíše z pušky, petardu poznám:) Na půl hodinky byl pak od řevu pokoj a i když jsme byli zvědaví tak se nám po výšlapu chtělo opravdu spát a tak jsme si lehli, přítelkyně usnula dřív a já hlídal, jakmile usnula zvuky se opět objevili a zdáli se bít blíž než předtím, začínal jsem usínat únavou nehledě na zvuky ale pak se moje přítelkyně zničehonic s řevem vzbudila a koukala (ne třeštila oči) za mě, strachy se mě chytla a bylo vidět že je k smrti vyděšená, objal jsem ji aby se uklidnila, (zvuky byli slyšet celou noc) když jsem se jí ptal co se stalo řekla mi že se jí zdálo že jí to samé co řve v lese zařvalo přímo do ucha. Pak už jsme neusnuli pořád jsme cítili že nás něco pozoruje... Jednu chvíli jsem byl už tak vytočený a vynervovaný že jsem začal řvát do noci do rokle, "tak už sem pojď ať změříme síly" :-D jistě bych nechtěl aby to něco přišlo ale dodával jsem si odvahy a věřil jsem že pokud to přijde budu se bránit všemi prostředky, :-D Usnuli jsme s rozedněním kdy zvuky pomalu ustávali, v devět ráno mě probudila moje přítelkyně s tím že už chodí lidi a že chce jít. Sebrali jsme se a odešli, cestou jsme si řekli že si o dané oblasti musíme něco více přečíst a zjistili jsme co jsme zjistili... Nevíme co to bylo ale rozhodně asi nic co by jsme chtěli potkat...

 

[6] Leontyna 16.12.2019 00:50
Pardon,píšete : "řev který bych na jaře označil za jelena v říji". ?
Ne, jeleni mají říji na podzim, nakonec název říjen, že.....
Ale z vlastní zkušenosti se ozývají již v září.
Takže jste to trefil.
Byli to jeleni.
Oni si opravdu mezi sebou "povídají" (z kopce na kopec) a zvuky to mohou být pro neznalého strašidelné.
Potyčky mezi nimi jsou také hlasité. ..
Tak se nebojte a buďte rád, že vás netrefil ten myslivec ☺.

 

Přidání komentáře



Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici šest: