Ztraceno v čase aneb hledá se ,,strašný lesů pán

Důkazem toho,že i pouhé letní lenošení s knížkou kdesi na pláži může být přínosem a inspirací pro další toulky tajemnou českou krajinou, budiž má dnešní veskrze odlehčená letní reportáž věnovaná dnes už v čase ztracené a přesto nesmrtelné postavě dějin české literatury.

Obraz z kaple hradu Valdštejna s údajnou podobiznou Karla Hynka Máchy.

Máchův Máj zná určitě každý i když třeba jen prvních pár veršů z časů povinné školní četby.Ostatně ani já jsem se jím nikdy tak docela neprokousala,možná mi chyběl smysl pro romantiku nebo správný cit pro rým,ale Máchu mám ráda.

Jeho talent pro ,,nadpřirozeno",tajemnem obestřenou postavu muže s tváří chvíli Jekylla a chvíli Hida toulajícího se noční krajinou na pozadí rozvalin či starých hradů,snad jeho náhlý a tragický odchod z tohoto světa,to vše mne dojímá a inspiruje snad ke snění,sladkobolnému rozjímání a taky toulání dnes už zapomenutými místy české krajiny.

Proto mi do oka padla poměrně málo známá útlá knížka Aleše Česala Tajemná tvář,věnovaná právě tomuto muži české literatury.A světe div se,zjistila jsem že poměrně klíčová událost nejslavnějšího jeho díla tj.Máje se udála co by kamenem dohodil od mého bydliště,tedy nedaleko Mladé Boleslavi.A to byla tedy ta pravá výzva k tomu abych se do tohoto tématu zakousla trošku zevrubněji a co z toho vzešlo posuďte sami.

To že námětem pro ústřední postavy Máje byly konkrétní osoby je dnes už celkem známá informace.Pro postavu Hynka byly vytipovány hned tři identity.Jedna patří vůdci severočeských loupežníků Václavu Kumrovi,druhá loupeživému rytíři Pancířovi ze skalního hradu Sloup a třetí,ta nejvěrohodnější a historicky velmi dobře podložená jistému Hynku Schiffnerovi z města Dubá.A právě po stopách tohoto příběhu jsem se rozhodla vydat na svém letním pátrání tajemnou historiií mé krajiny.

Hynek se narodil Antonínu a Marii Alžbětě Schiffnerovým 23.listopadu 1753.Byl prý to nadmíru pohledný a navíc hudebně nadaný mládenec a o děvčata neměl nouzi.Zamiloval se však jak už to tak bývá do té,které jeho otec nepřál,dcery dubského kováře.Napětí mezi synem a otcem rostlo až vyvrcholilo dne 7.května roku 1774.

,,V sobotu 7.května 1774 odešel starý Schiffner pracovat na chmelnici ležící na jih od Dubé,nedaleko místa zvaného pomístním jménem Sviňský důl.Chmelnice se nacházela v blízkosti samoty Rozprechtice,kterou tam tehdy tvořily dvě chalupy a mlýn,zvaný tenkrát Šibeniční.Nikdo z domácích na Schiffnerově statku nevěděl,kam hospodář odešel,jen Hynkovi to bylo známo.Syn se dostal na chmelnici tak,že jej otec zabraný do práce ani nepostřehl.Nic netušícího otce syn zezadu napadl a ranami odřezkem chmelové tyče srazil k zemi,kde jej pak,když přepadený ještě projevoval známky života,dobil k smrti.Mrtvolu vhodil do skalní rozsedliny nedaleko místa činu a zakryl ji.Byl si jist,že zločin nebude odhalen."tolik citace z dobových kronik.

Když se hospodář nevrátil domů,začali jej sousedé hledat.Po delším prohledávání okolí byla jeho mrtvola nalezena a po dalším pátrání na chmelnici kde byly patrny známky násilného činu,bylo vícemeně jasné,kdo za tímto činem stojí.Hynek byl povolán k výslechu na radnici,kde se po krátké době k otcovraždě přiznal.Později byl převezen do Mladé Boleslavi,kde byl dva měsíce žalářován v kobce pro těžké delikventy a následně odsouzen k trestu smrti lámáním v kole.I když několikrát prosil o milost,jeho žádosti nebyly vyslyšeny a roku 1774,19.července byl na Hynku Schiffnerovi tento trest vykonán a to na popravišti,které bylo postaveno na cestě z Mladé Boleslavi do Jemníků.Mělo jít o poslední veřejnou popravu lámáním v kole v českých zemích.

Na poli,kde se tragédie jako před ní bezpočet dalších odehrála,byl ještě téhož roku postaven křížek upozorňující na tuto krvavou událost.

Celou tuto historii otcovraha Hynka Schiffnera zachytil ve farní kronice farář Ambrož Glaser,který v Dubé působil od roku 1748 a lze ji považovat za zcela věrohodnou.Karel Hynek Mácha měl možnost se s touto historiií zevrubně seznámit od synovce matky Hynka Schiffnera který provozoval výletní restauraci,vinný šenk a koupaliště v Doksech,kde býval mladý Mácha častým hostem.

Šibenice města Mladá Boleslav stávalo na levém břehu říčky Klenice směrem na Jemníky.Dnes se na původním místě nedochovalo zhola nic,co by neradostné události dávné historiie připomínalo.Kdo by dnes procházel rozkvetlými lány slunečnic ve snu by ho nenapadlo,že prochází místem,které požívalo v minulosti posvátné hrůzy,úcty a nadpřirozené moci.Marně jsem hledala zmíněný kříž připomínající tečku za krutou popravčí historiií.Snad byl jen dřevěný,jak bylo tehdy zvykem a když podlehl času už nebyl obnoven.Ani pátrání mezi starousedlíky nepřineslo kýžený výsledek.Ti nejstarší znají jen místní pojmenování Na spravedlnosti,či U staré šibenice,které však přibližuje pouze blízké okolí místa nikoliv konkrétní místo samé.

Kolik krvelčných zločinců i nešťastných bytostí zde ukončilo svou strastipnou životní pouť už lze dnes zjistit jen stěží.Kromě popsaného příběhu nešťastníka Hynka zmíním za všechny třeba ubohou Marii Annu Gruberovou,která ze zoufalství nad svou chudobou jedem otrávila manžela a svých sedm dětí a jako trest zde byla oběšena roku 1831..Tolik emocí,tolik bolesti,ale i zoufalství či zloby muselo prostoupit tímto místem,a dnes..Jen lány pole a tichá vzpomínka jedné osamělé poutnice v pozdním letním odpoledni.

Když už jsem se dostala ve svém putování až na tu zdejší šibenici(naštěstí jako pouhý divák nostalgik),musím vzpomenout Mladoboleslavskou katovnu.Obydlí mistra popravčího kdysi hluboko v podhradí,odříznuté od okolního světa a tolik obávané a nejrůznějšími pověstmi opředené, narozdíl od šibenice stojí dodnes.Až budete projíždět Ptáckou ulicí,dnes kompletně zmodernizovanou a připravenou o veškerou původní zástavbu nemůžete si nevšimnout nízkého,podivně neuspořádaného maličkého stavení se špičatou věžičkou krčícího se nedaleko železničního přejezdu v podivném předklonu,jako by se snad pod svou hambou a černým cejchem minulosti stydělo dodneška.Tak to je ono místo proklínané i tajně uctívané a vyhledávané za temných nocí nejrůznějšími potřebnými,kteří se pod rouškou tmy plni strachu plížili využít černých služeb místního mistra kata..Jak romanticky a tajemně nepatřičně působí tento oukropeček mezi budovami supermoderních fabrik a tříproudové silnice.Už v roce 2008 probíhala jednání mezi městem a soukromým investorem,který měl ,,katův"domek zakoupit a tuším,že byl plán vytvořit zde jakýsi všestraný salón krásy.Musím se pousmát jak se histrorie mění a zároveň opakuje.Představuji si, jak před staletími tajně se do noci otvírají těžké masivní dveře, aby čísi ruka rychle vyměnila podávaný váček s penězi za zaručený prostředek proti stárnutí z katovy kuchyně a služtička uvadající šlechtičny mizí rychle v černé tmě mocně se křižujíc.Dnes by to bylo jednoduší..Salon krásy a hotovo.Jen ten váček by byl asi těžší a výsledek nejistější:)No nevím jak vy milé dámy,ale já se pokaždé při cestě kolem ujišťuji,že se s katovnou nic neděje a jsem za to ráda.Vždyť až zmizí pod nánosy asfaltu nebo ocelových konstrukcí i ty poslední střípky minulosti byť té černé a krví poznamenané,co pak zbyde ze vzpomínek a co vlastně zbyde  z nás? 

Co říct závěrem?Snad se mi chce obligátně zvolat Hynku,Viléme,Jarmilo!...Kam jste se ztratili ve víru dění?Kam odešly všechny ty nepokojné duše utracené na šibeničních vrších v krajině české?Hledala jsem dávný příběh,hledala jsem trošku morbidní romantiku,hledala jsem snad omšelý dřevěný kříž shlížející do krajiny.Ten už tedy není.Pomyslně se před ním ukláním a pokládám na ono tušené místo kytičku slunečnic....Odpočívejte v pokoji tuláci po hvězdách,daleká cesta vaše,marné volání...

 

12.08.2013

 

 

Komentáře

 

K článku nejsou zatím žádné komentáře!

Přidání komentáře


Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici šest: